Při tanci a v kimonu
Narodila jsem se ve Frýdlantě. Malém městě při hranicích s Polskem a Německem, kde se na kopci nad řekou Smědou vypíná známý hrad a zámek. Právě v tomhle městě má s koncem června 2008 zaniknout jedna z opravdu vstřícných českých porodnic.
Oficiálním důvodem je nedostatek pediatrů, to ale není jediný důvod. Ministerstvo zdravotnictví prosazuje rušení malých porodnic na území celé ČR s tím, že nejsou dost efektivní a bezpečné. Stanovilo proto minimální počty porodů (600 za rok) a v jednotlivých okresech počty lůžek, jež mohou nasmlouvat zdravotní pojišťovny.
Z hlediska práce úředníků a lékařů - jednoduché a logické.
Z hlediska potřeb matek a novorozenců - neuvěřitelné.
Copak je porod nemoc, aby se za ním jezdilo světa kraj jako za náhradou kyčelního kloubu?
Copak našim porodníkům pořád nedochází, že časy se změnily a že zdravé klientky jejich služeb si způsob svého porodu po vzoru jiných evropských zemí chtějí vybrat podle své povahy a světonázoru?
Pravda, české ženy zatím nemají příliš z čeho vybírat, protože jinde běžné ambulantní porody, porodní centra či porodní domy nejsou povoleny.
Domácích porodů přibývá, s těmi ale lékaři, jak známo, už vůbec nesouhlasí.
Tak proč, ptá se všetečný rozum, proč právě malé porodnice nemohou sloužit jako rozumný kompromis?
Pokud se konkrétně ta frýdlantská opravdu uzavře, budou ženy z výběžku pro špatnou dostupnost liberecké porodnice nuceny
- vyhledávat porodnici předčasně (čímž si zvýší pravděpodobnost lékařsky vedeného porodu nebo císařského řezu, protože předčasná hospitalizace přináší většině rodiček stres narušující spontánní porodní proces),
- riskovat porod během cesty (nelze vyloučit, že se doprava v podhorské oblasti zvláště v zimních měsících a nočních hodinách nečekaně zkomplikuje)
- volit porod doma (což může být ve stávajících podmínkách, kdy se s domácími porody nepočítá a nejsou organizačně ošetřeny, rizikové).
Jak to asi dopadne?
Frýdlantští mne překvapili. V posledních letech na mne dělali spíše pasivní dojem, rozhodnutí o zrušení porodnice v nich ale rozproudilo krev. Na čtvrtek 19. června svolávají od 15 hodin před radnici protestní demonstraci. Nechtějí, aby se v jejich městě na konci českého světa už jen umíralo. Držím jim všechny palce, které mám.
Á propos: Nedivte se mi, že s těmi porody tolik nadělám. Mám tři dcery. Tu nejstarší čtrnáctiletou jsem o letošním Světovém týdnu respektu k porodu vzala na dokument Orgasmický porod. Zajímavé připomenutí možných rozdílných pohledů na lidské zrození včetně těch, které v naší zemi oficiálně zcela chybějí.
"Tak co," zeptala jsem se Alžběty cestou z kina. "Jak budeš jednou rodit?"
"No, nejradši bych doma, v kimonu a při tanci," odpověděla.
To není špatné, pomyslela jsem si.
Třeba se mi opravdu podaří, že se moje dcery budou na své porody těšit a vnímat je nejen jako bolest a dřinu, ale především jako úžasnou tvůrčí činnost.
Jen aby se kvůli tomu nemusely odstěhovat do jiné země, napadá mne, když pozoruji boje o Frýdlant. Zatím jsem optimistka. Třeba budou frýdlantští občané první, kteří svoji porodnici prostě nedají. A Alžběta v ní jednou porodí. Jako já. Jako moje matka. I jako moje babička.
Psáno u příležitosti demonstrace občanů Frýdlantska za zachování jejich porodnice.
Více zde: http://liberecky.denik.cz:80/zpravy_region/neberte-nam-porodnici-hrmelo-frydlantem20080619.html 19.6.2008
AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
Za podporu těchto webových stránek děkuji společnosti Weleda