Společník na cestě životem: Deník
Každé dítě potřebuje někoho, kdo umí odpovídat na otázky a pomáhá dávat věci do souvislostí. Jen tak lze získat potřebnou sebejistotu, samostatnost v myšlení a také dostatečnou psychickou odolnost, která pomáhá přežít v současném, tak trochu šíleném, světě. Ne vždy je nablízku živá bytost, která by vyslechla a potěšila. Odnepaměti proto lidé sahali po důvěrníkovi, dostupném na libovolně dlouhou dobu v každém čase. Jeho jméno je deník. Už jste tohle tajemství prozradili svým dětem?
Nárůst depresí, a to už od dětského věku, svědčí o tom, že na zahájení péče o duši není nikdy dost brzy. Jako rodiče bychom měli opakovaně zkoumat, zda v rodině věnujeme patřičnou pozornost vzájemnému sdílení a máme-li dostatečně citlivé "anténky", zachycující nálady, emoce a problémy našich dětí.
Vytvořit prostředí, v němž se děti cítí bezpečně pro odhalení svých nejvnitřnějších myšlenek, stojí čas a energii. Všichni klesáme pod množstvím zaneprázdnění, takže občas svým potomkům i při nejlepší vůli zůstáváme dlužni. A přitom se nabízí jedna báječná a velmi efektivní možnost, jak se o svém dítěti dozvědět to podstatné a jak mu přitom darovat sama sebe. Jde o nejrůznější formy společných tvořivých činností spojených s povídáním, psaním a malováním, které v útlém věku probíhají pod rodičovským vedením a později mohou plynule přejít v dovednost psaní deníku.
Sdílení kolem stolu
Tzv. "tvořivý" nebo také "emoční" deník vzniká během společně strávených chvil rodičů a dětí, při nichž se vedou debaty na konkrétní témata. Je zapotřebí vybírat taková, která děti baví a přitom jim dopomáhají k cenným (sebe)zkušenostem.
Nejprve je potřeba naučit dítě otevřenému vyjadřování. V rozhovorech postupujeme od konkrétnějších témat k abstraktním, přičemž propojujeme skutečné všední prožitky dítěte s podnětnými představami a fantaziemi.
Kromě základních otázek (Jaký jsem dnes měl/a den, co bylo nejpěknější / nejošklivější / nejzajímavější…?) může dítě postupně zkusit odpovídat i na další specifičtější, např.:
- Kdo jsem?
- Co a koho mám / nemám rád/a a proč?
- Co nejvíc potřebuji?
- Která je moje nejmilejší hračka / pohádka a proč?
- Po čem toužím, co mi schází?
- Co nejradši dělám?
- Kdy cítím strach, zvědavost, smutek…?
- Jaké existují dobré a špatné lidské vlastnosti a co působí v životě mém i druhých lidí?
- Jaký je můj největší sen, moje největší zklamání…?
- Co bych rád změnil/a?
- Co mě nejvíc baví / nebaví?
- Co mi přináší největší štěstí?
- Za co jsem nejvíc vděčný/á ? Atd.
Postup přizpůsobujeme věku a osobnosti dětí
Je až překvapující, že práci s deníkem si často dokáží oblíbit už předškoláci. Čím dříve si děti na tuto zvláštní formu komunikace zvyknou, tím spontánněji se zapojují. Ochotně a rády naslouchají povídání dospělých a poté samy vyjadřují své názory, nejprve pomocí obrázků nebo "diktátů" dospělému, který slouží jako "písař". Větší děti při patřičném vedení své pocity a prožitky zaznamenávají stále samostatněji.
Neexistuje univerzální rada, jak si do deníku zapisovat. Nejdůležitější je zachování autenticity a nalezení vlastního stylu. Podporujme děti v kreativitě a respektujme jejich osobitost. Nejpozději s pubertou se z deníkových záznamů stává přísně důvěrná záležitost. Deník slouží jako blízký přítel, který - je-li patřičně uschován - udrží každé tajemství. Jeho důležitost je tím větší, čím složitější je vnitřní svět pisatele.
Dar do života
"Deníkové" rozhovory dětí a rodičů výrazně posilují intimitu a pocit vzájemnosti v rodině. Kresby, popisy, úvahy i fiktivní dopisy umožňují dětem dosáhnout hlubšího porozumění vlastním postojům, obavám a přáním ve vztahu k druhým lidem ve svém životě. V soukromém deníku mohou bez obav povolit potlačované pocity. Učí se samy sebe přijímat takové, jaké jsou, a to jim na druhou stranu pomáhá lépe chápat a přijímat druhé.
Ačkoliv v naší uspěchané době a také s módou blogů a bloggerů klasických rukou psaných deníků ubývá, smysl všech, do nichž si jejich autoři zapisují své pocity a reflexe zůstává nezměněn: Deník nám nabízí báječnou možnost sebepoznání. Vkládáme do něho historii svého života. Tím, že "zhmotňujeme" své niterné myšlenky do psané podoby, objevujme často nové souvislosti a také svá "slepá místa", která nám možná komplikují život. Deníky nabízejí potřebný ventil duši a nejednou aktivně pomáhají uspokojivě přetvářet náš život.
Více informací nabízí kniha L. Capacchione "Tvořivý deník pro děti", který vydalo nakladatelství Pragma.
Vyšlo v časopise Naše rodina v říjnu 2006
Za podporu těchto webových stránek děkuji společnosti Weleda